"Mami, hádej koho jsem nachytala včera v 10 večer. A táhlo z něho pivo."prásknu to. Ucítím kopnutí pod stolem, ale to mě nechá chladnou, a dál pokračuji. "Je to ten člověk, který ti tvrdil, že jde na nohejbal!"pokračuji v proslovu. "A on by ti teď chtěl něco říct."mrknu na Martina. "Co to tu meleš? Já jsem byl na nohejbale!!"obhajuje se Martin. Myslela jsem, že mamka bude stát při mě, jakož to svému jedinému dítěti, kdežto, ona stojí při Martinovi!! "Odpusť jí drahý, má přehnanou fantazii!"zablekotá k svému příteli se smíchem. "Ale mami! Pochop to! On ti normálně lhal!"rozohním se, a odejdu nakvašeně do pokoje. Chvíli sedím, vchvíli si čtu. Navečer seberu odvahu, a sejdu schody, jenom proto abych se šla vykoupat. Když chci vzít za dveře šoupačky, mamka mi to zatrhne. "Tam se sprchuje Martin..." oznámí mi. "Aha! Tak oni se vagabundi mejou? To sem nevěděla!"odfrknu si celkem odvážně. "Takhle o Martinovi mluvit nebudeš!!" rozkřičí se. "V tvých očích je možná normální člověk, ale v mých... Je to prachsprostej lhář!" urazím se do hlouby duše. No, já myslela že bude stát při mě. Asi jsem se spletla. Ona radši bude stát při nějakém přistěhovalci!! 

S pocitem že budu muset co nejrychleji odjet, se ráno, v neděli v osm hodin ráno probudím. Nahodím na sebe džíny, naházím věci do batohu, a sejdu schody. Mamka je poněkud zaražená mým vzhledem. "Ty už odjíždíš? Máš ještě zítřek..."odiveně na mě koukne. "No... Já už pojedu, stejně se budu muset učit. Chci na to mít klid." řeknu jí. "Tak se alespoň najez."poradí mi. "Ne, děkuju, těď stejně nemám hlad."poděkuji, dám mamce letmou pusu, a už si nazouvám boty. Na nádraží vytáhnu z kapsy telefon, a zavolám Káťě. "Ahoj! Jedu na kolej!"řeknu jí. "Jo, super, jsem taky na koleji, tak doraž co nejdřív."řekne mi. "Jojo," řeknu, a típnu hovor. Kdyyž nastoupím do vlaku, sednu si jako vždycky když se naskytne příležitost do volného kupé, a čtu si.

Ke svému překvapení potkám Kačku hned na nádraží. "Co tu děláš?"zeptám se udivěně. "Chyběla mi kamarádka, nudila sem se, a tak sem se rozhodla, že jí půjdu naproti." ujasní mi to. "Jasan, pomůžeš mi s kufry." zasměji se. Kamarádka se na oko zakabodí. Její kukuč mě rozesměje. Cestou se bavíme o všem možném.