"Konečně páteek"zívnu. "Nezívej, nebo mně ještě nakazíš!"řekla mi se smíchem Kačka, která si balí svůj obr kufr. Mě stačí batoh. Nahážu si tam všechno, co potřebuji. Mobil, klíčky, knížka... A mám zbaleno. Popřeji Kačce hezký víkend, a odploužím se k vlakáči. Stihla jsem to jen tak tak! Vybalím si knížku, a začtu se do děje. Když už jsem v Písku, zavibruje mi telefon odněkud z útrob batohu. Když ho mám konečně v ruce, a rozkliknu symbol obálky. MAMKA. Začnu číst: JSI UZ NA CESTE? CHTELA BYCH TI NEKOHO PREDSTAVIT! Odepíšu něco v tom smyslu, že už se řítím, a za pět minut jsem doma. 

Před barákem si vytáhnu klíče, abych si odemkla, protože mám jistotu, že mamka klíče nikdy nenechává v zámku, a navíc ještě ví, že přijedu! Vsunu klíč do zámku... A zarazím se. Klíče jsou zevnitř dané do zámku. Víc na tím nepřemýšlím, a zazvoním. To, co mi osud připraví za pár minut, bych nepřála nikomu! Přijde mi otevřít muž/chlap, (v tom šoku to nemohu rozpoznat!). "Dobrý den, co si přejete?" vycení na mě ono individuum svůj chrup. "Já si nic nepřeju, já tady bydlím!" odseknu. "Aha, no eh.. měl bych si to ověřit! Hanko! Pojď sem! Máme tu někoho, kdo říká, že tady bydlí!"zařve až se leknu. Tak ON mě nazval NĚKÝM!!?? Svoje úvahy si nestihnu domyslet, protože už přicupitá mamka. "Mami! Ať mě sem ten... Cizí chlap pustí!" řeknu jí nakvašeně. Nemohla jsem si nevšimnout, koho mi chce mamka představit! "Pusť ji, Martine. řekne svému... to je fuk, a on mě pustí. 

"Tak.. Ehm... Karolíno, tohle je Martin, můj nový přítel, Martine, tohle je moje dcera Karolína. "Ahoj." podá mi ruku. "Čau," řeknu poněkud sarkasticky, nicméně ruku mu podám. Mám co dělat, abych byla včas ve svém pokoji, aby Martin neuviděl, jak jsem rudá! Když mám všechno vybaleno, sednu si na postel, a uvažuji o svém životě. Proč jenom já? A to jsem se těšila jak si tenhle víkend užiji! A zatím mi sem vleze nějakej úplně cizí... chlívák! Seberu se, a jdu dolů do obýváku. Martin tam leží na gauči, (jenom v trenýrkách), což je dost drzost! Ani si mně nevšimne!